Program

TÉMA KONFERENCE: SPIRÁLA POZNÁNÍ

Podrobný program:

program a bulletin

program-SPP

bulletin abstraktů program a bulletin

 

X. OLOMOUCKÉ SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÉ DNY

XXIII. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami

XI. Konference mladých vědeckých pracovníků

IX. Dramaterapeutická konference

 

Účast přislíbili:

Mgr. Hana Bundilová, Ph.D., Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci
Název příspěvku: Hiporehabilitace u klientů s DMO
Anotace: DMO je nejčastěji se vyskytující, neprogredující neuromuskulární onemocnění dětského věku. Postihuje především motorické funkce, přidružené však bývají i smyslové vady, mentální retardace, senzitivní i senzorické poruchy. S klienty s DMO se často setkáváme v programech hiporehabilitace. Hiporehabilitace zahrnuje všechny aktivity, kde se s terapeutickým záměrem setkává kůň a člověk se specifickými potřebami. Využívá všeho, co kůň může nabídnout – jeho temperament i pohyb, prostředí kolem něj. Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii (HTFE) je často prvním kontaktem mezi klientem a koněm. Je určena i těm nejmenším, dětem od 2 měsíců věků. Pohyb hřbetu speciálně vycvičeného koně napomáhá uvolnění spastických svalů, facilitaci psychomotorického vývoje a dává možnost klientům nové perspektivy pohledu na svět – „z výšky“ hřbetu koně. HTFE je často odrazovým můstkem pro další odvětví hiporehabilitace, kde je možné rozvíjet nejen motorické funkce – hiporehabilitace v pedagogice a sociální praxi nebo sportovnější odvětví parajezdectví.

PhDr. Jiří Drahota, klinický psycholog, spoluzakládal Institut pro Gestalt terapii a Institut pro skupinovou terapii. Kromě výcviku ve skupinové terapii a gestalt terapii polehával na analytickém lůžku a prošel výcvikem v Primitivní expresi, která spojovala psychoanalýzu s etnografických výzkumem. Vedl přes 30 výcvikových skupin a komunit. Práce v ČAP mu dala lépe nahlédnout do podob psychoterapie v různých rezortech a přemýšlet o otázkách, které klade psychoterapii veřejnost a politici.
Vážení a milí kolegové, rád bych Vás pozval na krátkou exkurzi po jedné subjektivní cestě českou psychoterapií od roku 89, se zástavkou v současném kvasu a schizmatu a pohledem do mlžnatých možných budoucností tohoto povolání. Kromě svých vlastních zkušeností bych na tuto cestu přizval myšlenky Gabora Matého, Bessel van der Kolka, Mircea Eliadeho, Daniela Siegla, a svých kolegů, se kterými promýšlíme koncept „teorie pole“.
Autor tohoto příspěvku se pokouší se (po třicetileté kariéře psychoterapeuta, supervizora, klienta, učitele psychoterapie, chybujícího rodiče, ředitele stacionáře pro děti s kombinovaným postižením, předsedy České asociace pro psychoterapii) zodpovědět si otázky:
Co je to psychoterapie? A co vidí psychoterapeut, pohlédne li z okna své pracovny, neřku-li, když vyjde mezi lidi? Je psychoterapeutická zkušenost přenositelná do skupin a komunit, které o ni explicitně nestojí? A ještě o kousek dál. Má být psychoterapie také Polis – tická?

PhDr. Ing. Iva Jungwirthová, Centrum pro dětský sluch Tamtam, o. p. s. Praha
Název příspěvku: Dítě s postižením sluchu v roce 2024 – mění se paradigmata surdopedie?
Anotace: Jak vypadá v 21. století péče o malé děti s vadou sluchu a o jejich rodiny? Jaké jsou jejich současné komunikační a vzdělávací perspektivy? A jaká rizika vada sluchu v dnešní době přináší?

doc. Mgr. Svetlana Kapalková, Ph.D., docentka. Katedra logopédie, Pedagogická fakulta Univerzita Komenského v Bratislave
paní docentka se zdravotních důvodů omluvila

doc. Jiří Kantor, Dr. Jitka Klugarová, Dr. Miloslav Klugar, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Univerzita Palackého v Olomouci, ředitel The Center of Evidence-Based Education & Arts Therapies: JBI affiliated group
Název příspěvku: Potřebujeme na důkazech založené rozhodování pro vzdělávání žáků se speciálními potřebami?
Anotace: Jedním z dlouhodobých problémů (nejen) českého vzdělávání je nedostatečné zohledňování těch nejlepších důkazů a jejich zavádění do pedagogické praxe. Tento problém je pravděpodobně způsoben celkově nízkým porozuměním mechanismům a strategiím, které byly vyvinuty pro identifikaci, syntézu těchto důkazů (výzkumných studií) a jejich efektivní implementaci. Ve speciální a inkluzivní pedagogice tyto problémy ještě zhoršuje nepříznivá situace týkající se nižší dostupnosti důkazů ve vztahu k mnoha podstatným tématům. Přesto i zde je možné na důkazech založené rozhodování, tedy rozhodování, které zohledňuje ty nejlepší dostupné důkazy, preference uživatelů, zkušenosti odborníků i specifika vzdělávacího kontextu. Cílem této prezentace je zvýšit porozumění tomu, co je na důkazech založené rozhodování, a jak mohou být principy tohoto rozhodování aplikovány pro vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Na základě konceptů, které vytvořily mezinárodní organizace Cochrane, JBI, Campbell a GRADE, dále představíme, proč potřebujeme při rozhodování syntézu důkazů, a vysvětlíme, jakým způsobem mohou být ty nejlepší důkazy co nejefektivněji implementovány do praxe.

Ing. arch. Jan Tomandl, Ph.D., Fakulta architektury, Ústav nauky o budovách, České vysoké učení technické v Praze
Název příspěvku: Sociální a zdravotní aspekty v architektuře
Anotace: Jak ovlivňuje architektura toho, kdo je jí vystaven? Řada studií již mnoho let prokazuje, jak mnohé faktory na člověka přímo nebo nepřímo působí. Vystavěné prostředí bezesporu ovlivňuje naše duševní, sociální i tělesné zdraví. Odpovědnost, jakou mají projektanti, již v roce 1943 popsal Winston Churchill větou: „Navrhujeme naše domy, aby potom ony přetvářely nás.“

prof. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D., Ústav speciálněpedagogických studií, PdF UP v Olomouci

Všechny přihlášené příspěvky byly přijaty – v současnosti jsou zapracovávány pro programu. Těšíme se na vás!

 

Doprovodný program – divadla:

 

Organizační a vědecký výbor konference

  • organizační výbor
    • Mgr. Adéla Hanáková, Ph.D.
    • Mgr. Tereza Hrudová
    • Mgr. Miluše Hutyrová, Ph.D.
    • Mgr. et Mgr. Jan Chrastina, Ph.D.
    • Mgr. Jiří Kameník
    • Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.
    • Mgr. Kristýna Krahulcová, Ph.D.
    • doc. Mgr. Jiří Langer, Ph.D.
    • Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D.
    • doc. Mgr. Michal Růžička Ph.D.
    • Mgr. Bc. Veronika Růžičková, Ph.D.
    • Mgr. Anna Strnadová
    • Mgr. Eliška Šlesingrová
    • Mgr. Karolína Tvarůžková
    • Mgr. Veronika Vachalová
    • prof. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.
  • vědecký výbor
    • doc. PaedDr. Barbora Kováčová, PhD. (Katedra špeciálnej pedagogiky, PdF Katolícka univerzita v Ružomberku) 
    • doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. (Dyscentrum Praha)
    • doc. PhDr. Lea Květoňová, Ph.D. (Katedra speciální pedagogiky PdF UK v Praze);
    • doc. PaedDr. Jana Lopúchová, PhD. (Ústav špeciálnopedagogických štúdií, Katedra špeciálnej pedagogiky PdF UK v Bratislave),
    • prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc. (Katedra speciální pedagoiky, PdF Ostravská univerzita)
    • prof. Mgr. PaedDr. Jan Michalík, Ph.D. (Ústav speciálněpedagogických studií PdF UP v Olomouci)
    • doc. RNDr. František Pluháček, Ph.D. (Katedra optiky PřF UP v Olomouci)
    • prof. PhDr. PaedDr. Miloň Potměšil, Ph.D. (Ústav speciálněpedagogických studií PdF UP v Olomouci)
    • doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D. (Ústav speciálněpedagogických studií PdF UP v Olomouci)
    • prof. PaedDr. Darina Tarcsiová, PhD. (Ústav špeciálnopedagogických štúdií, Katedra špeciálnej pedagogiky PdF UK v Bratislave),
    • prof. PaedDr. Milan Valenta, Ph.D. (Ústav speciálněpedagogických studií PdF UP v Olomouci)
    • doc. PhDr. Věra Vojtová, Ph.D. (Katedra speciální a inkluzivní pedagogiky PdF MU v Brně),
    • prof. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D. (Ústav speciálněpedagogických studií PdF UPOL v Olomouci)